SRDCE NAD PROPASTÍ 54 ČÁST

 Nicholas vešel do pokoje a odhodil své sako na postel. Sundal si košili a vstoupil do koupelny.

Potřeboval sprchu. Horký proud vody, stékající po jeho tváři, mu udělá dobře.

Setkání s Isabelou, ho tak rozrušilo, že mu ještě nyní, bušilo srdce jako o závod. A to se zapřísahal, že už ho do kolen nedostane.

Celé tři měsíce, si vsugerovával, že ji už nemiluje. Jenže když ji dnes viděl, hned se mu rozbušilo srdce.

Celou tu dobu, se trápil tím, když si uvědomil, že k němu Isabela, lásku necítí. Došlo mu to chvíli po té, když málem přišel o život.

Nalhával sám sobě, celou tu dobu, že ho někdy, milovat bude. Nemohl věřit tomu, jak může člověka, ovládnout láska.

Přísahal si, že již se od ní nenechá znovu dostat na lopatky. Ale když ji dnes znovu viděl, i přesto všechno, se ji nedokázal vzdát úplně.

I když si celou tu dobu vsugerovával, že je konec, nedokázal udělat, razantní čáru. Potřeboval ji. Potřeboval ji tak moc, až ho to děsilo.

Jenže nechtěl, aby to poznala. Už nikdy, nesmí vidět, jak moc, je na ni závislí. Jak moc, ji potřebuje.

Vyšel ze sprchy a zavázal si bílou osušku, kolem boků. Isabela stála před postelí, a když vstoupil do místnosti, přísahal by, že začala zhluboka dýchat.

„Koukám, že jako vzorná žena, mě tu očekáváš, „ řekl sarkasticky, a přistoupil až k ní, „tak co Isabelo, jsi ochotná, se se mnou vyspat? Nebo i to, se vymyká, tvému etickému kodexu a představa, že bych si tě vzal, je ti přímo odporná?!"

Mluvil arogantně. Jízlivě, jedovatě, prostě tak, aby nepoznala, že ji stále miluje. Již nikdy, to nesmí poznat. Nikdy. To si přísahal.

Čekal, že ho ihned nařkne. Že bude dělat scény a křičet, jak ho nenávidí. Jen ale zalapala po dechu a sklopila zrak.

Chvíli si ji jen tak měřil pohledem. „Svlíkni se!" přikázal ji.

Isabela překvapeně vydechla, ale neřekla nic.

„Tak se svlíkni. Chci tě vidět nahou, Isabelo!" přitvrdil, na arogantním tónu, jeho hlasu.

Sám sobě se divil, kde se v něm bere, tolik zlosti. Ale měl zlost spíše na sebe. Za to, že opět selhal.

Toužil po ní. A již tak dlouho. Od té doby, co utekla, nebyl s žádnou ženou. Potřeboval sex. Ne! Potřeboval ji. Potřeboval se s ní milovat, a to bylo to nejhorší, co mohl zrovna chtít.

K jeho překvapení, Isabela třesoucími prsty, sáhla k ramínkům svých šatů.

Snažil se tvářit nezúčastněně, když je nechala spadnout, v malé hromádce, k jejím nohám. Polkl.

Její již tak dost, kyprá ňadra, byla jejím mateřstvím, ještě krásnější. A když stydlivě odhodila svou podprsenku, zatočila se mu hlava.

„Pokračuj!" Procedil ztěžka, skrz zuby, když zaváhala.

Sáhla tedy k lemu svých kalhotek, a nechala je spadnout na zem.

Jeho penis, se probudil k životu. Bílá látka osušky, se vzedmula a Isabela zčervenala, pod tím pohledem.

„Co je, Isabelo. Doufám, že tě nepohoršuje, že mi stojí!" zamračil se na ní.

Nebyl již schopen, racionálního myšlení. Dlouhý tělesný, i duševní půst, žádal si své.