SRDCE NAD PROPASTÍ 56 ČÁST

 Vzepřel se na dlaních, a podíval se Isabele do očí. Stále neprotestovala. Nechal tedy své jízlivé poznámky stranou a zhluboka se nadechl. 

Měl pocit, že i ona, po něm touží stejně, jako on. Ve tváři mu zacukalo. Jeho penis, byl napumpován k prasknutí. 

Pocit, který cítil při tom, když se na ni díval, nedal se přirovnat k ničemu jinému, než totálnímu pomatení smyslů. 

Jeho dech, třes těla, pohyby, už nedokázal kontrolovat. A když se na něj podívala s touhou v očích, vzdal svůj boj úplně. 

Již ho nedokáže zastavit. Nemožné. I kdyby tisíckrát říkala, jak ho nenávidí, on již přestat nedokáže. 

Vzal do každé ruky, jednu její nohu a prudce je roztáhl. Pak bez dalšího varování, na ní nalehl a divoce do ní vstoupil. 

Zařval jako lev, když jeho penis dorazil až nadoraz. Ten pocit, nedokázal ani definovat.

Začal se zběsile pohybovat. Vztekle. Rozzuřeně. Vášnivě. Horlivě přirážel, dokud s hlasitými výkřiky, nevyvrcholil, do jejího těla. 

Chvíli zůstal tak. Dokud se jeho dech, nezačal pomalu uklidňovat. Vyklouzl z jejího těla a změřil si ji pohledem. 

Dýchala a třásla tak, že na chvíli zadoufal v zázrak. 

Podíval se jí do očí, a když mu oční kontakt opětovala, a on se dotkl jejího přirození, neuhnula pohledem. Naopak. Vzrušeným vzdechem, mu dala najevo, že má dovoleno vše. 

Prudkým pohybem, ji přetočil na všechny čtyři. Sama se automaticky prohnula jako kočka, a vystrčila na něj prdelku. 

Zasténal. Ten pohled, byl přímo nadpozemský.

 Sáhl ke stolku vedle postele a vytáhl svou rákosku. Již nečekal na svolení. Však pohybovala vzrušeně svým zadečkem tak, jakoby se mu co nejvíce, chtěla nabídnout. 

Udeřil. Jeho rákoska, dopadla na její hebkou kůži, a utvořila dlouhý, červený šrám. Udeřil znovu a znovu. 

Isabela při každém nárazu jeho rákosky, na své kůži, vzrušeně vykřikla. Ještě několikrát, prudce udeřil, a když svou rákosku odhodil stranou, její prdelka, byla samí, červený šrám. 

Sklonil se a políbil ji. Sevřel v dlaních její půlky, a s láskou zlíbal každičký kousek, jejího pozadí.

 „Tak moc tě chci." Zasténal, když se jeho jazyk, dostal až na dírku, mezi půlkami.

 Zasténala, když ji obkroužil jazykem. Jeho penis, již byl opět v pozoru. 

„Chci tě do zadečku," vypravil ze sebe ztěžka, „neměj strach. Věř mi." 

„Věřím." Zaslechl přidušeně, ale skoro již to nevnímal. 

Sáhl do stolku pro malou tubičku lubrikantu. Nanesl na její dírku, a pak do ní vklouzl, jedním prstem.

 Pohybem mu vyšla vstříc a vykřikla, i ona vzrušením. 

Navedl svůj penis k jejímu zadečku, a pomalým pohybem, do ní začal vstupovat. Pomalu, aby jí neublížil. 

Když již byl skoro po kořen, přirazil. Oba vykřikli vzrušením.

 Chytil ji za obě půlky, a začal se rytmicky pohybovat. A když i Isabela, mu začala pohyby vycházet vstříc, začal přirážet, jako zběsilí. 

Když cítil, že je jeho vyvrcholení nadosah, vyklouzl z ní. Její výraz nesouhlasu, mu přivodil úsměv na tváři.

 Popadl dva kožené popruhy a pomohl Isabele vstát. Přivázal je ke stropu, za dva kovové kroužky, a každý jeden, připevnil Isabele k zápěstí. 

Neprotestovala. Byla jako hadrová panenka, v jeho rukách. Stejně vzrušená, jako on. 

Pak vzal do ruky bičík, s dlouhými střapci na konci. Její oči, se rozšířily, a nahlas polkla.

 „Nikdy bych ti neublížil. Musíš mi věřit." Dostal ze sebe ztěžka.

 Pak s ním začal kroužit, po jejím těle. Po jejím břiše. Prsou. Přirození. Zadečku i zádech. Pak zprudka švihl. A znovu a znovu. 

Isabela při každém jeho nárazu vykřikla, ale poznal, že to bylo vzrušením. Dlouhé střapce, dopadli přes její břicho. Záda, i prsa, a všude, zanechali svou stopu.

 Isabela se třásla vzrušením. Dlouhé střapce, zanechávali na její hebké kůži, rudé šrámy. Nebylo to bolestivé, to by nikdy nepřipustil. Jen její kůže byla tak hebká, že při dopadu utvořily onen otisk.

 Když ho odhodil, cítil, že je Isabela na pokraji vyvrcholení. Obmotal si její nohy, kolem svých boků, povolil její zápěstí, a ona s výkřikem, dosedla na jeho penis. 

Chytla se ho okolo krku a začala se pohupovat. Nicholas ji přirazil ke zdi, a začal divoce přirážet.

 Výkřik, jejich společného vyvrcholení, rozlehl se široko, daleko. 

Pak se s ní přenesl na postel a přitáhl si ji do náručí. Potřeboval cítit alespoň na chvíli, její náklonnost k němu. 

Alespoň na tento jeden malý, a dokonalý okamžik, chtěl věřit tomu, že by ho mohla milovat.

 Opět selhal. Zradil sám sebe. Nedokázal ji odolat. A nikdy nedokáže, teď si byl jist.

 Zoufale a beznadějně, miluje ženu, která ho ze srdce nenávidí. 

A která jemu, nikdy neřekne to, co by tak moc, chtěl slyšet. A čemu by tak rád věřil. 

Že bude někdy schopna, jeho lásku opětovat.