SRDCE NAD PROPASTÍ 60 ČÁST

 „Bože, to je tak nádherné, Nicholasi." Vydechla Isabela, když ji zavedl k nádherné laguně.

 „Nemusíš se bát. Vody je zde tak po prsa, až k tomu korálovému útesu. Za něj, se již nepouštěj, Isabelo." 

Voda byla tak průzračná, že bylo vidět na dně koráli, vodní trávu a plovoucí ryby. Isabela si zde připadala, jako v pohádce. 

I chata, kde, se ubytovali, byla nádherná. Malá, dřevěná chatička, celá ze dřeva. Jen o jedné místnosti s kuchyňkou, a koupelnou. Místnosti vévodila obrovská dřevěná postel a krb, v rohu pokoje. Jen co se ubytovali, Nicholas nahodil generátor a pak provedl Isabelu, po ostrově.

 Byla evidentně nadšená, z toho místa, a musel si přiznat, že ho to moc těší. Miloval to tu. A když zde naposled Isabela odmítla zůstat, a ani se netvářila nijak nadšeně, byl zklamaný. 

Chtěl ji ukázat něco, co je jenom jeho, kam nikdo jiný, nemá přístup..., jen ona, pakliže bude chtít, a ona odmítla. Proto nynější její nadšení, ho přímo fascinovalo.

 „Půjdeme se vykoupat?" Zamrkal Nicholas, když viděl, jak Isabela přímo hltá, onu scenerii.

 Zuřivě přikývla, ale hned vzápětí, se zarazila. „Já..., plavky mám na chatě, Nicholasi." 

Měl co dělat, aby se nerozesmál, když viděl, její zoufalý výraz.

 „Myslíš, že bych viděl něco, co jsem ještě neviděl?" neubránil se úsměvu, „lásko, znám každý centimetr, tvého těla. Rodil jsem naše dítě. Dokonce jsem se krmil mateřským mlékem. Myslíš, že je něco, co by mě ještě mohlo překvapit?" Ale když viděl, jak zčervenala, a nervózně se ošila, povzdechl si. 

„Fajn. Otočím se, a počkám, dokud nebudeš ve vodě." Neochotně se otočil a teprve když uslyšel Isabelin výkřik, se obrátil. 

„Bože, to je nádhera, Nicholasi." Křičela Isabela nadšeně.

 Voda ji sice dosahovala skoro po ramena, ale viděl všechno. Jen ona, měla zřejmě pocit ze své pozice, že je vodou kryta, jeho pohledům. 

Nicholas se zastavil na břehu a fascinovaně ji sledoval. Byla jak malá holčička. Dováděla jak malé dítě, a jemu se to líbilo. 

Při každém jejím výskoku, se voda zavířila, a její prsa se zhoupla. A když se položila na břicho a začala plavat, nahlas polkl. Rozbušilo se mu srdce. 

Když máchala nohama do rytmu plaveckého stylu prsa, měl pocit, že se o něj pokoušejí mdloby.

 Ona neměla ani tušení o tom, jak moc vzrušující byl pohled, který se mu naskytl. 

Ačkoliv se tomu bránil, nedokázal to nijak ovlivnit. Jeho kalhoty se vzduly. Jeho penis, na ní znovu reagoval. 

Přidušeně, zlostně zavrčel. To by mu tak scházelo, aby si toho všimla. Jistě by ho opět nařkla z toho, že je jen pouhý, sexuální maniak. 

Scházel ze sebe oblečení a skočil do vody. Doufal, že ledová voda zafunguje. To se ale nestalo.

 Isabela vypískla, hned vedle něho, a jak poskočila nad vodu, její nádherná prsa, s ní.

 Ponořil se. A ten pohled pod vodou, byl ještě více zničující, k jeho tělu. Plavala nyní nad ním, a jemu se naskytl pohled, přímo pro bohy. 

Vynořil se několik metrů od ní. Ani ledová voda, neměla blahodárného účinku, na jeho zničené tělo. Měl na sebe takový vztek.

Připlaval až ke břehu a zavřel oči. Zhluboka se několikrát nadýchl. A znovu a znovu. Ale stále nic. Jeho penis, jakoby měl svou vlastní hlavu. 

„Jsi v pořádku, Nicholasi?" objevila se náhle vedle něho. 

Vůbec si jí nevšiml. Její ustaraný výraz, mu ale napověděl, že nemá ani tušení, s čím tu právě bojuje.

„Měli by..., měli bychom se ubytovat a..." snažil se vyloudit souvislou větu, „měli bychom jít, Isabelo. Zítra je také den."

 Isabela přikývla. Zřejmě vypadal dost zničeně, ne-li šíleně, když Isabela bez řečí, jakoby si to ani neuvědomila, prostě vylezla na břeh.

 Přidušeně zasténal, když se nad ním, vynořil její zadeček.

 Fajn! Jestli tohle přežije, tak to bude zázrak!