SRDCE NAD PROPASTÍ 61 ČÁST

 Nicholas měl pocit, že ani nevnímá, co jí. Isabela připravila večeři, on se ale nedokázal pořádně soustředit ani na to, co má na talíři. 

Její počínání, mu přišlo tak zvláštní. Cítil její postranní pohledy, ale přikládal je tomu, že on sám se zřejmě tváří, jak před zhroucením. 

A ještě k tomu, se o něj sice nechtěně, ale i tak, několikrát otřela zadečkem, a jemu se ihned zvedl adrenalin v těle. 

Když Isabela zaplula do koupelny, otevřel si notebook, a zkoušel se soustředit na práci. Nalil si skleničku whisky a láhev postavil na stůl. Cítil, že ještě jistě, bude potřeba. 

Najednou se otevřely dveře od koupelny. Vzhlédl, když uslyšel klapnutí, a najednou měl pocit, že zapomněl dýchat.

 Isabela vplula do místnosti, jakoby nic. Na sobě měla nejerotičtější noční košilku, jakou jí koupil. Byla bílá, sotva pod zadeček. Na ramínka, a živůtek, byl z bílé krajky. 

Nahlas polkl. Zřejmě si vůbec neuvědomovala, jak moc vypadá svůdně. 

Obrátila se k němu zády, směrem ke kuchyňské lince, a jala se uklízet nádobí. 

 Nedokázal od ní odtrhnout oči. Cítil, jak ho polilo horko, když se natáhla k horní skříňce, a z pod kraťoučké sukně, na něj vykoukl, její zadeček. 

Sáhl ke krku, jakoby si chtěl uvolnit kravatu, když si uvědomil, že má na sobě, jen krátké tričko.

 „Sakra." Zaklela najednou Isabela, když jí z ruky, vyklouzla sklenice s mlékem.

Napustila tedy vodu do kbelíku a klekla si na zem. Vyždímala hadr, a pak se předklonila s úmyslem, uklidit tu spoušť.

 Nicholas do sebe kopl obsah skleničky. S třesoucími prsty, si nalil ještě jednu. I když se tak moc snažil, dívat se do monitoru, stejně jeho oči každou chvíli, zabloudily jejím směrem. 

A když se předklonila, a začala vytírat, a celý její zadeček, měl nyní jako na talíři, udělalo se mu mdlo. 

Pevně semkl rty, aby nepoznala, že sotva popadá dech. Však její zadeček, bylo to, co ho vždy, a za každých okolností, dostane na kolena. 

Výhled, na její prdelku a jeskyňku, ho opět nenechal chladným. Nejraději by se neviděl. Jeho penis, už stál opět v pozoru.

 A když se po chvíli zvedla a odkráčela s kbelíkem pryč, trochu si oddychl, i když zcela zbytečně. Své vzrušení, nedokázal skrýt. 

Přidušeně zasténal. Vůbec nečekal, že to bude až tak těžké. Isabela vypadala, jakoby si ani neuvědomovala, jak na něj působí. A on se opět cítil, jak ubohá loutka, v jejích rukou.

 Náhle se znovu otevřeli dveře.

 „Můžu si dát s tebou skleničku, Nicholasi?" uslyšel její hlas, a najednou se vynořila před ním, podávaje mu sklenici.

 „Nevím jestli..." zabručel, „ ještě kojíš, Isabelo." 

„Však to za čtyři dny, ze mne vyprchá." usmála se, a naklonila hlavu na stranu.

 Neochotně, ji tedy dolil. A než se stačil vzpamatovat, zjistil, že již Isabela, má v sobě třetí obsah skleničky. 

„Myslel jsem, že nepiješ." Zamračil se. 

„Já jen..., když je tu tak krásně," zapředla, „zcela výjimečně." Posadila se na kraj stolu, vedle jeho notebooku. 

Cítil, že je již malinko ojíněná alkoholem. Studený pot, vyrašil mu na čele. Byla teď tak blízko. Její prsa, zvětšená jejím mateřstvím, se drala s toho kousku látky ven, a byla skoro přesně, v jeho zorném poli. 

„Asi..., asi bys měla jít spát," vypravil ze sebe ztěžka, „zítra tě vezmu k útesu." Měl pocit, že se na něj skoro nesouhlasně zamračila. 

„No..., asi máš pravdu, Nicholasi." Zapředla, a kdyby ji neznal, přísahal by, že s ním koketuje.

 Seskočila ze stolu a ladně se položila na postel. Nemohl věřit svým očím. Zřejmě přemíra alkoholu, napadlo ho. 

Něco ještě zabručel a znovu se zadíval do monitoru. Ale soustředil se hlavně na to, aby dokázal domluvit svému vzrušenému tělu.