SRDCE NAD PROPASTÍ 63 ČÁST

 Isabela před ním utíkala, a jemu se to líbilo. Provokovala ho. Nakrucovala se, a jeho vzrušení, již bylo na samém vrcholu. 

Nechal ji, ať si chvíli myslí, že má navrch, protože kdyby chtěl, měl by ji za pár okamžiků.

 „Hraješ si s ohněm, lásko," zavrčel, „ty ještě stále nevíš, co dokážu." 

Utíkala mezi stromy. Ztrácela se mu z dohledu, ale na rozdíl od něj, to tu neznala. Nebylo pro něj problém, ji zahnat do úzkých. Teprve když neměla úniku, se zastavila. 

„Tak mi to předveď, Nicholasi. Předveď mi, co dokážeš," zamrkala na něj smyslně, „mám pocit, že se nemám čeho bát. Však kdybys chtěl, vzal sis mě již v té laguně."

 Nicholasovi oči zajiskřili vzrušením, a vztekem zároveň.

 „Tak ty chceš předvést, co dokážu?" vydechl těsně u jejího ucha, když ji přirazil ke stromu, „fajn! Jak chceš, miláčku. Řekla sis o to sama." Vyprskl. Surově ji popadl a přehodil si ji přes rameno.

 Rychlím krokem, se vrátil k chatě. Aniž by ji pustil, vytáhl zpod postele kožený kufřík a znovu vyběhl z domu. 

Došel s ní, až na malou mýtinu, mezi stromy. Postavil ji do mechu a změřil si ji divokým pohledem. Isabela se na něj dívala stejně vzrušeně, jako on. 

„Tak mi to předveď." Zašeptala a stáhla ze sebe noční košilku.

 Nicholas se zhluboka nadechl. Nepřestávala ho překvapovat. Něco takového, by od ní vážně, nečekal. Ale již neměl cesty zpět. Již by nedokázal přestat, ani kdyby ho prosila.

 Její oči, zabloudily k jeho kalhotám. Jeho penis se pod látkou tyčil proti ní. 

„Hmm..., něco tak obrovského, jsem nevěřila, že dokáži pojmout." Zamrkala na něj a smyslně si olízla rty. 

Hrála si s ním. Provokovala ho. A jeho, to ještě více vzrušovalo. Ve tváři mu zacukalo. Přidušeně zavrčel. 

Chytl ji, a smýkl s ní o zem, až padla na kolena. Vytáhl z kufříků pouta a sepnul jí je za zády. Pak si stoupl proti ní. 

„Jsi stvořena pro mě, Isabelo. Jsi moje. A tak to taky zůstane. A teď mi ukážeš, jak mě dokážeš pojmout, lásko." Stáhl si kalhoty a chytil ji zezadu za vlasy.

 „Kuř mi ho!" přikázal přidušeně.

 A Isabela se poslušně sklonila k jeho rozkroku. Nemohla se ani hnout, pouta za zády, ji to nedovolovala. 

„Až do konce, miláčku. Dneska ochutnáš ty mě." Zavrčel, neustále ji přidržujíc vlasy. 

Isabela zasténala vzrušením, a zuřivě se snažila vyplnit jeho prosbu. 

„Dýchej nosem, lásko. Chci, abys mě pohltila celého." 

Její dávicí reflex, ji to nejdříve nedovoloval, ale posléze, se ji to podařilo. 

„Šikovná holka," zapředl vzrušeně, „a teď polykej, lásko." Vykřikl, a zatřásl se v návalu orgasmu.

 Znovu ji chytil za vlasy a donutil ji tak, aby se podívala vzhůru, do jeho očí. 

„Ještě nemáš dost?" A když zatřásla hlavou k odporu, po tváři mu přejel úsměv. 

Rozepnul její pouta a položil ji na zem. Za kožený postroj, sestávající ze čtyř popruhů, přivázal ji za ruce a nohy ke stromům. 

Ležela na zemi, s nohama do široka rozevřenýma, a rukama nad hlavou, a sotva, popadala dech.

 Nicholas si stáhl kalhoty a pak vytáhl jakýsi vibrátor. Byl jen o malinko placatější, s jakýmsi nástavcem na druhé straně. 

Klekl si k ní a vložil ji kolík do vagíny. Druhý konec, se otíral o její klitoris, a když začal příjemně vrčet, zasténala. 

Pak se k ní naklonil, a vstoupil do ní. 

Vykřikla. Nikdy si nemyslela, že je dokáže pojmout zároveň. 

„Bude se ti to líbit, lásko." Dostal ze sebe a začal se pohybovat. 

Nejdříve pomalu, a pak přidával na síle. Vibrace, uvnitř jejího těla, otírající se o jeho penis, přinášeli slast, jim oběma. 

„Ach bože! Nicholasi. Chci tě! Nevydržím to. Musím se tě dotýkat. Prosím!" sténala Isabela, úplně na pokraji svých sil.

 Zvrátila hlavu. Sténala a křičela, jen aby ze sebe dostala všechnu tu tíhu. 

„Křič, lásko. Ještě víc. Líbí se mi to!" vzdychal Nicholas, a vzápětí oba dva, se otřásli v návalu orgasmu. 

Nicholas se zhroutil na její tělo a políbil ji. Jednou rukou, ji povolil pouta. 

Její ruce automaticky vystřelily k němu a objala ho. Líbali se nyní, jako zběsilí. Jako kdyby na tom závisel, jejich život. 

„Bože, Nicholasi," šeptala mezi polibky, „asi zešílím, jestli hned něco neuděláš." 

„Hmm...," zabručel do jejích úst, „ještě jsem neskončil, lásko. Neměj strach."

 Pak se náhle, jako na povel zadýchaně zvedl. Povolil její nohy a přetočil ji na všechny čtyři. Přitlačil ji na záda, aby se více prohnula. 

„Můj bože! Miluji ten tvůj zadeček," sklonil se k němu a začal ho líbat, „a nyní, když je po tvém porodu, ještě o malinko větší, tak je k sežrání." 

„Chceš říci, že mám velký..." nedořekla to.

 „Mlč!" zavrčel a zatáhl ji za nohy tak, že spadla hlavou do mechu.

 Najednou ji na zadeček, dopadla jeho dlaň. Za chvíli znovu a znovu.

 Vykřikla. Ještě několikrát ji svou dlaní udeřil.

 „Pokaždé, když si to zasloužíš. Pokaždé, když nebudeš poslouchat, nebo mě rozčílíš, lásko. Dostaneš na zadeček. Je ti to jasné?" Poslední slovo, řekl dostatečně nahlas, s důrazem na to, aby odpověděla.

 „Tak je ti to jasné, Isabelo?" Vzal do dlaní svou rákosku a udeřil znovu.

 „Slíbil jsem ti, že si zítra nesedneš na tu svoji nádhernou prdelku, miláčku. A já své slovo plním. Vždycky." Udeřil rákoskou a Isabela vykřikla. Zvrátila hlavu a zasténala. 

„Tak je ti to jasné?!" zařval ještě jednou a opět mocně udeřil. 

„Ano! Je mi to jasné, Nicholasi." Vydechla. 

To už Nicholas rákosku upustil, a pohladil šrámy na jejím pozadí. 

„Tak to jsem rád," procedil skrz zuby. Přitáhl si ji do klína, a vší silou přirazil, „teď z tebe vyšukám všechen tvůj vzdor, lásko. Nezapomeň na to, že sis o to řekla sama."